Těžký začátek

Život nám někdy drsně nakládá. A přidává a přidává a přidává, až se mi podlamují kolena. Nebo jsem si to naložila sama? Možná je to tak, že se stále špatně rozhoduju. Pro práci, co nevyjde, pro chlapy, s kterými to nemůže vyjít. Je to jak ohraná deska. Stále se to vrací. Na chvíli už to vypadá, že jsem se v životě našla, že už se mi bude dařit a pak bum, bum, bum, jedna dělovka za druhou.

Dnes je mi jak po prohraném boxerském zápasu. Říkám si, že už nevstanu. Ale mám jednu dobrou kamarádku. Sama to nemá jednoduché, přesto má stále energii a ještě energii motivovat druhé. Neuvěřitelné! Snad jí to jednou dokážu vrátit. Zcela zbaběle jí popisuju své šílené myšlenky a ona mi ještě nenapsala "Už to nemůžu poslouchat!". Naopak, dnes mi napsala, že se musím zas zaměřit na to co mne baví. Začít na sobě makat a mít ze sebe dobrý pocit.

Šikovná holka, ona a snad i já. Tak to tedy zkusím. Hezky se na to teď vyspím. A ráno začnu lekcí bosu. A každý den budu dělat alespoň jednu věc, co mne baví. A jestli to bude znamenat, že zas budu vypadat a cítit se líp, tak super. A třeba se díky tomu zas začne dařit v práci a třeba jednou i v lásce. Jsem na to sama a bude to těžký začátek. Snad to ale bude mít šťastný konec. :)

Dobrou noc